blog vd-foto: června 2013

nebo chcete-li Rügen

Po loňském fototripu Croatia jsme s Jirkou rozhodli, že si letos zopakujeme výlet za hranice České republiky s fotoaparátem v ruce. Tentokrát náš tým posílil o dalšího člena a jím byl Pavel. Směr trasy jsme nezvolili na jih, jak by si každý po dlouhé a neúnavné zimě představoval, ale na sever Německa. Na ostrov Rujána k Baltskému moři.

Lokality, které jsme chtěli navštívit a trasu cesty jsme pečlivě připravovali dva měsíce předem, ale jak už to bývá, ne vše bylo stejné dle stanoveného plánu. „Sedmého pátý“ nastal den „D“. Ve 23:00 jsme byli všichni tři pohodlně usazení v autě s kufrem narvaným po okraj a rozkaz zněl jasně!!!

„Nejkratší cestou, směr Prachatice – Ústí nad Labem – Drážďany – Berlín – Rujána – konečná Dranske“

Hned první překvapení bylo, když se před naším autem ze tmy vynořila cedule Dubí, místo očekávaného města Ústí nad Labem. Troška bloudění nás však nevyvedla z míry. U místní benziny jsme doplnili nádrž našeho Sharana až po hrdlo a své žaludky čím jiným než českou klasikou „řízkem v chlebu“. Po očku jsme se rozhlíželi, zda neuvidíme spoře oděné děvy, které v televizních reportážích lemují nechvalně proslavenou E55. Jenomže i na ně už asi bylo opravdu pozdě.

Nejkratší cestou jsme se napojili na dnes již dokonalou dálnici na Drážďany, která nás vedla směrem k našemu cíli. Autíčko spolehlivě začalo polykat nekonečné kilometry noční dálniční krajiny. Jirka s Pavlem spali po celodenní namáhavé práci a já jsem za pomoci tempomatu, energetického nápoje, dostatečně odpočinut po odpoledním spánku, držel kormidlo směrem, který mi určovala málomluvná paní, uvězněná v kouzelné skříňce „GARMIN“ :-)

Kolem osmé hodiny ranní, jsme zastavili na odpočívadle nutkáni vykonat potřebu, trochu se protáhnout a doplnit své žaludky. Najednou se z nevelké dálky ozvalo povědomé „zatroubení“. Pavlovi se rozzářily oči … „jeřábi“. Na poli, za ochranným plotem dálničního tahu bylo hejno jeřábů, které měl Pavel také mimo jiné v plánu na Rujáně fotit. Vše vypadalo tak slibně a o to více jsme se těšili, až dorazíme do cíle naší cesty. Kdyby nám v ten okamžik někdo řekl, a hlavně Pavlovi, že to je poslední chvíle, kdy vidíme tak krásné ptáky, asi by mu nevěřil, ale za celou dobu putování po Rujáně, jsme kromě pár racků a kormoránů (málem bych zapomněl na labutě) nic zajímavého z letců neviděli. Natož aby se uskutečnilo i mé vysněné setkání s tuleni na pobřeží Baltu :-)

Byla středa, devět hodin ráno a sluníčko stále nikde. Jen obloha potažená šedou oponou bez jediného mráčku. Přesně to, co by si každý fotograf na tak daleké cestě přál nejméně. Ve Stralsundu jsme přejeli moře po spojovacím mostě na ostrov Rujána, když po delší odmlce příjemný hlas navigace promluvil: . . . „Se držte v pravo a najeďte na trajekt“!!! Začalo zlehka pršet. V tu chvíli jsem si říkal: „Tak jsme tu, u Baltského moře známého svým rychle se měnícím počasím a břehy, které takřka bez ustání terorizuje vítr a nepoleví ani v plné letní sezóně.“ Opak byl ale pravdou. Než jsme dojeli do městečka Dranske, déšť ustal a za celé čtyři dny, kromě jedné bouřky, která nás zastihla pod křídovým útesem a dvou lehkých přeháněk k nám bylo počasí přívětivé. Těšil jsem se na vlny tříštící se o velké balvany podél pobřeží, na temné bouřkové mraky a hejna racků, ale nic z toho se nekonalo. Hladina mi připomínala Lipno, když se do její plochy opře svižný vítr od Rakous :-) I tak naše dobrá nálada neupadala. Ubytování jsme sehnali bez problémů za velice příznivou cenu. Při zapisování na recepci byla znát poctivá příprava, kdy jsme po cestě pilně procvičovali německá slovíčka, která nám utkvěla kdesi hluboko v mozku a snažili se dát dohromady větu se žádostí o ubytování. Dělám si legraci! :-) Ač mi v hlavě věty lítaly jako bych byl rodilý mluvčí, ven z úst se neprodrala ani jedna z ostychu, že se před Němcema ztrapním. :-) Vše zachraňoval Pavel s jeho angličtinou, kterou použil už na jeho předchozích cestách v Kanadě, Barmě, Kostarice a na Slovensku :-) Hned poté jsme se pustili do objevování přírodních krás rujánského pobřeží. I kdybych neviděl nic zajímavého, byl jsem v tu chvíli šťastný. Seděl jsem na břehu a pozoroval tu obrovskou vodní plochu … MILUJU MOŘE!!!

Celý čtvrtek jsme vyhradili putování po pobřeží a na útesu v bukovém lese v národním parku Jasmund, kde nás zastihla již dříve zmiňovaná bouřka, která neměla dlouhého trvání. V plánu jsme měli i noční focení, ale náš plán jakoby dávno neplatil. Po celodenním pobřežním treku jsme v sobě nenašli už ani kousek síly a odhodlání vyrazit po setmění ven s naší fototechnikou. Vlastně nebylo ani co fotit, když na obloze nebyla jediná hvězdička . :-)

Třetí, páteční den na ostrově Rujána. Ranní lehká snídaně, krátké video odjezdu z Dranske a hurá směr město Sassnitz. Všude jej popisují jako krásné lázeňské městečko s příjemnou přímořskou atmosférou. Nás však přivítala mlha a druhá dešťová přeháňka. Moře bylo vyhlazené jako Bezdrevský rybník po západu slunce a maják, který se mi zjevoval ve snech před odjezdem, jak se o jeho stěny tříští příboj, nebyl vidět skoro ani z deseti metrů. Zmíněný deštík srazil mlhu a pár snímků jsme nakonec vyfotili. Jedno velké plus nás přeci jen v přístavu čekalo, čerstvé mořské ryby vložené do rozpečené housky. MŇAM. Kluci se ještě dorazili vaflemi, které voněly po okolí lodní restaurace. Opravdu, jestli tam někdy pojedete, ryby si nenechte v žádném případě ujít!!! Posilnění pochoutkou z ryb naše cesta pokračovala dál. V odpoledních hodinách jsme dorazili k největšímu obytnému domu, který jsem kdy viděl.

Prora, pobřežní areál, který chtěli nacisti proměnit v rekreační ráj pro zasloužilé německé vojáky. Po válce objekt spadl do náruče východoněmecké lidové armády NDR, která jej už nikdy nedostavěla. Dům se táhne po pobřeží vedle prostorné písečné pláže v neuvěřitelné délce 4,5km. V současné době je větší část pětipatrového domu zcela vybydlena a zdevastována. Pokud někdo sháníte levný víkendový byt u mořské pláže, tak neváhejte. Ceny, ač v eurech, jsou takřka směšné. Jen by to všechno chtělo trošku opravit. :-) Procházeli jsme z parkoviště průchodem v jedné části protáhlého "plážového domku" směrem k moři a něco málo vyfotili do soukromého archivu. Co nás čeká na pláži, jsme však netušili. Tak jako měl Pavel jiskřičky v očích, když uviděl na poli u dálnice jeřáby, tak se Jirkovi objevil šibalský úsměv na tváři poté, co spatřil proslulé plážové sedačky. Po celodenním putování rujánským pobřežím, jsme se do nich usadili a ač jsme vlastně nevyfotili vše dle svých představ a očekávání, bylo nám to úplně jedno. K večeru jsme se naposledy ubytovali v apartmánu ve městě Bergen, které jakoby ani svoji krásou a čistotou nepatřilo do staré východoněmecké zástavby. Večerní procházka městem, nějaké to focení a honem do pelechu. Ráno nás čekal dlouhý přesun přes Německo směrem k domovu a návrat do reality všedních dnů.

Co napsat na závěr? Bylo to zajímavé, bylo to fajn.

Děkuji přátelé a příští rok na dalším fototripu na shledanou

Pár obrázků z putování po ostrově: